Děti mě drží nad vodou

Ahoj, já jsem Zdeňka a už ani nevím, kdy jsem se svou diagnózu dozvěděla. Můj život je s dětmi jeden velký kolotoč.

Už jako dospívající mě trápily bolesti kloubů. Babička mi na ně dávala nějaké léčivé listy. Hned po škole jsem otěhotněla, vdala se. Syn se mi narodil v 19 letech. Když mu byly tři roky, manžel mě opustil a já zůstala se synem sama. V té době mi byla největší oporou rodina. Bydlela jsem se synem v bytě, kde jsem si sama topila, nosila dříví do třetího patra, tahala těžký věci a furt se ohýbala. Pak jsem nastoupila jako dělnice do výrobny sádrových svítidel. Byla to krásná práce, úžasný kolektiv ale taky dřina. Pěkná dřina.

Zádům se moje práce nelíbila

Život šel dál, můj syn rostl a já často marodila se zády. V následujících letech jsem uklízela vojenské prostory, což zádům teda taky nesvědčilo. Pak jsem nastoupila na pozici lázeňské do lázní Bechyně. SKVĚLÁ PRÁCE! Až tady mi bylo doporučeno, abych si zjistila, zda nemám Bechtěreva. Po dohodě s neuroložkou jsem se objednala na revmatologii.

Pozitivní antigen HLA B27

Po krevních testech mi zjistili pozitivní antigen, ale o Bechtěreva se prý nejedná, protože to není vidět na rentgenu ani magnetické rezonanci. Taky jsem v ten čas poznala svého o 6 let mladšího muže. Vojáka. Vzala jsem si ho měsíc před jeho odjezdem do Afghánistánu. Zůstala jsem 7 měsíců bez něj. Záda někdy bolela, někdy ne. Měla jsem střídavé bolesti, a to nejvíce v SI skloubení, které vystřelovaly do nohy, třísel. Vždy se to vyřešilo injekcemi, léky, obstřiky a rehabilitacemi.

Chtěla jsem další dítě

S mužem jsme chtěli miminko, ale otěhotnění se nedařilo. Miliony doktorů, testů, závěr: oba dva v pořádku. Přesto sekundární sterilita. Začali jsme řešit umělé oplodnění. V tu dobu mě záda nebolela – hormonální léčba mi dělala dobře. Nespočet pokusů, zklamání, slz a nic. Záda byla v pořádku, ale moje psychika ne. Vydupala jsem si lázně po mnoho pokusech IVF a dostala jsem Františkovy lázně. Syna jsem měla v Chorvatsku, muže opět v Afghánistánu a já byla v lázních. Po lázních jsem si nechala vložit dvě embrya, že se snad jedno ujme. POVEDLO SE.

Měli jsme velkou radost

Musím říct, že jsme s mužem měli obrovskou radost. Sice na dálku, ale měli. Z těhotenství mi bylo zle, ale záda jsem měla v klidu. V centru neplodnosti mi ale po 3 týdnech byly zjištěny dvojčata. Byla jsem naprosto v šoku! Jak to zvládnu? Měla jsem strach i radost zároveň. Bylo mi skoro 37 let. Muž se mi vrátil, já byla ve třetím měsíci a nosila jsem dvě holčičky, které byly na genetice zdravé.Celé těhotenství jsem měla záda v pořádku, za to mi zjistili špatnou srážlivost krve a musela jsem si píchat injekce. Pak se mi objevilo astma, řešila mě interna i plicní kvůli TBC. Mazec. Ale fungovala jsem. Užívala jsem si to a neležela. Holky se mi narodily předčasně (34tt) akutním císařem kvůli preeklampsii. Váhy 1850 g a 1960 g. S dcerami jsem po porodu lítala po nemocnicích kvůli virózám, operace kýly, plicní chlamydie…

Pak se ozvala záda

Když bylo dětem půl roku, záda se opět ozvala. Vezla mě rychlá. Kapačka, rentgen, magnetická rezonance, závěr: otok na páteři, možná rakovina. Otok je prý po úraze, ale ten já neměla. Strach, deprese, úzkosti, ani jsem se kvůli psychice nemohla o děti starat. Nakonec mě muž objednal do vojenské nemocnice, kde mi zjistili degenerativní změny na páteři, krev ok, nic rakovinotvorného. Nikdo nevysvětlil otok (možná prý sraženina po císaři).

Oporou jsme si s rodinou

Teď mě záda bolí, většinou tři měsíce v kuse. Pak klid. Léky, kapačky, rehábka… Bolesti a ztuhlosti mám v noci, po vzbuzení hodinu a pak mám klid. Cvičit mám denně, ale jsem flink. S mužem rekonstruujeme baráček přes dva roky. Je to náročné jak pro manželství, tak pro záda. Můj dnes už dospělý syn mi je velkou oporou a máme úžasný vztah. Jsem na něj moc hrdá.

Letos mi bude 43 let a nad vodou mě drží děti. Těším se na baráčku, miluju šití (šiju na děti, na manžela) – je to můj velký koníček! Ale je pravda, že když mě chytnou bolesti, splín je.