Narodila jsem se s těžkou skoliózou zad, kterou mi zjistili ve 14 letech. Většina problémů tedy byla sváděna právě na skoliózu. Když jsem ale začala s rehabilitací a později jógou, bolesti mi začaly ustupovat i s pomocí několika prášků.
Po prodělaných různých nemocech, zjištěném Béďovi a skolióze, mi dva doktoři řekli, že jsem nejspíš neplodná. A pokud se otěhotnění povede přes IVF, budu mít vůbec problémy miminko donosit a porodit.
Nikdy jsem si tady tuhle informaci nepřipustila.
Vždy jsem snila o velké rodině a tohle bylo opravdu něco, co bych nepřežila.
Po dlouhé době brání antikoncepce jsem se rozhodla ji vysadit, ať si tělo odpočine. Moc jsme si s přítelem přáli miminko, ale věděli jsme, že to asi nebude tak rychlé a jednoduché. Ale co se nestalo! Po třech měsících vysazení HA jsem zjistila, že jsem ve 4tt.
Ohromné překvapení a radost!
Momentálně jsem v 10tt a musím říct, že kromě klasických nevolností a větší únavě, nemám žádné bolesti SI skloubení ani kyčlí kvůli Béďovi.
Možná je to tím, že rok v kuse jsem 3x týdně cvičila (HIIT, fitbox..). A díky tomu jsem neměla celý rok skoro žádné bolesti.
Věříme, že celé těhotenství bude probíhat v pořádku a narodí se zdravý zázrak, který nám bude dělat radost a vše společně zvládneme i když se Béďa po porodu třeba ozve.
Přeju hodně sil všem maminkám s Béďou ale taky všem ostatním, co bojují s tímto onemocněním. Pamatujte, že i přes to, co vám řekne doktor se může stát něco, s čím už nepočítáte nebo co jste zavrhli.
Ahoj, já jsem Domča! Psal se rok 2018 a na občance mi už pár měsíců bylo 26. Tu vzpomínku celkem živě moje tělo vstřebává z nostalgie ještě dnes. Krásné, květnové ráno, budíček od práce a najednou – problém. Nemůžu vstát z postele. Cože?! Jako bych měla bloknutou dolní polovinu těla. Anebo jsem byla na nějaký hustý party a předváděla akrobatický kousky. Au! Bohužel ta druhá možnost je v mém věku už dost sci-fi.
Moc vás zdravím, jmenuji se Andrea a s Béďou žiji už třináctým rokem. Ráda čtu příběhy ostatních lidí s touto nemocí a hodně si z nich odnáším. Inspirují mě, motivují a dodávají mi sílu — připomínají mi, že v tom nejsem sama. I proto jsem se rozhodla sdílet svůj vlastní příběh, abych nebyla jen pasivním, byť vděčným čtenářem.