Problémy už odmalička

Narodila jsem se s těžkou skoliózou zad, kterou mi zjistili ve 14 letech. Většina problémů tedy byla sváděna právě na skoliózu. Když jsem ale začala s rehabilitací a později jógou, bolesti mi začaly ustupovat i s pomocí několika prášků.

Po prodělaných různých nemocech, zjištěném Béďovi a skolióze, mi dva doktoři řekli, že jsem nejspíš neplodná. A pokud se otěhotnění povede přes IVF, budu mít vůbec problémy miminko donosit a porodit. 

Nikdy jsem si tady tuhle informaci nepřipustila. 

Vždy jsem snila o velké rodině a tohle bylo opravdu něco, co bych nepřežila.

Miminko jsem si vždy přála

Po dlouhé době brání antikoncepce jsem se rozhodla ji vysadit, ať si tělo odpočine. Moc jsme si s přítelem přáli miminko, ale věděli jsme, že to asi nebude tak rychlé a jednoduché. Ale co se nestalo! Po třech měsících vysazení HA jsem zjistila, že jsem ve 4tt. 

Ohromné překvapení a radost!

Momentálně jsem v 10tt a musím říct, že kromě klasických nevolností a větší únavě, nemám žádné bolesti SI skloubení ani kyčlí kvůli Béďovi. 

Možná je to tím, že rok v kuse jsem 3x týdně cvičila (HIIT, fitbox..). A díky tomu jsem neměla celý rok skoro žádné bolesti. 

Věříme, že celé těhotenství bude probíhat v pořádku a narodí se zdravý zázrak, který nám bude dělat radost a vše společně zvládneme i když se Béďa po porodu třeba ozve. 

Přeju hodně sil všem maminkám s Béďou ale taky všem ostatním, co bojují s tímto onemocněním. Pamatujte, že i přes to, co vám řekne doktor se může stát něco, s čím už nepočítáte nebo co jste zavrhli.

Podobné články

Nemoc je pro mě připomínkou, abych žila lépe

Moc vás zdravím, jmenuji se Andrea a s Béďou žiji už třináctým rokem. Ráda čtu příběhy ostatních lidí s touto nemocí a hodně si z nich odnáším. Inspirují mě, motivují a dodávají mi sílu — připomínají mi, že v tom nejsem sama. I proto jsem se rozhodla sdílet svůj vlastní příběh, abych nebyla jen pasivním, byť vděčným čtenářem.

Změna životního stylu mě dostala do remise

Ahoj! Jmenuju se Linda a s Béďou žiju od roku 2018. Diagnózu jsem se dozvěděla ve svých dvaceti letech a byla to pro mě velká životní rána. Trvalo mi pár let, než jsem se z mrzáka stala opět aktivní holkou, ale ta cesta mi dala hrozně moc!