#1 AIP není jen přísná dieta

Jaký vliv má uzdravení střeva na autoimunitní onemocnění? A proč je důležité léčit zrovna střevo, když vás bolí záda a klouby? V našich střevech totiž sídlí 80 % imunitního systému. Lucka Podolová vám dneska popovídá o autoimunitním protokolu (AIP) a jeho důležitosti v boji při autoimunitě.

Mgr. Lucie Podolová

Lucie byla původně marketérkou, ale autoimunita změnila její život o 180°. Svou slibně našlápnutou kariéru opustila kvůli těžké revmatoidní artritidě, kterou v roce 2019 navzdory prognózám lékařů dostala do úplné remise díky Autoimunitnímu protokolu (AIP). Proto se rozhodla pomáhat dalším pacientům s autoimunitními onemocněními a založila projekt Lucky AIP, v jehož rámci pořádá kurzy, přednášky a semináře o AIP. V roce 2020 absolvovala kurz výživového poradce a certifikaci AIP Certified Coach, po níž se začala věnovat unikátnímu zdravotnímu koučinku specializovanému na osoby s autoimunitou. Zajímavost na závěr: je jediným člověkem na světě, který kombinuje AIP s filozofií stoicismu a dalšími praktikami zaměřenými na budování mentální odolnosti. Tímto komplexním pojetím problematiky autoimunitních onemocnění z fyzického i psychického hlediska pomohla už stovkám lidí v Česku i v zahraničí.

Luci, vysvětlíš hned na začátku, co je to AIP?

Autoimunitní protokol (zkráceně AIP) je celostní terapeutický program na léčbu autoimunitních onemocnění. A teď trochu srozumitelněji: je to alternativní přístup k řešení našich autoimunit, který se zaměřuje především na uzdravení střeva (ale s klasickou léčbou se nevylučuje a je vhodné je kombinovat). 

Proč zrovna střevo, říkáte si? Sídlí v něm 80 % imunitního systému, takže podaří-li se nám jej uzdravit, znormalizuje se i funkce naší imunity, která jinak při autoimunitních onemocněních napadá tkáň vlastního těla. Proto má AIP 5 pilířů: strava, pohyb, stres, spánek a vztahy, přičemž já jsem přidala pilíř 6. – nastavení mysli. Cílem toho všeho je dosáhnout remise autoimunit. V zásadě AIP vychází z toho, že genetika se podílí na vzniku autoimunit pouhými 25 %, zatímco zbytek je dán naším životním stylem. Tím si způsobujeme vznik syndromu propustného střeva (tzv. Leaky Gut), hormonálních nerovnováh, potravinových intolerancí, nedostatku mikronutrientů… zkrátka dysbióz, dysfunkcí a dysbalancí, které dávají těmto genům možnost spustit autoimunitní onemocnění. Přitom k tomu nemusí nikdy dojít!

AIP pilíře podle Lucky.

Kde se autoimunitní protokol vzal? Kdo na tento program přišel? 

AIP vzniklo na základě poznatků doktora Lorena Cordeina, který během svého 20letého výzkumu objevil, že určitá jídla mohou u lidí s autoimunitními chorobami vyvolat zánět – a vytvořil tak paleo stravu. Spolu s Robbem Wolfem pak nastínil eliminační dietu pro zmírnění chronických onemocnění, na kterou navázala Dr. Sarah Ballantyne. Ta následně na základě rozsáhlého vědeckého výzkumu i vlastních zkušeností s autoimunitami vytvořila AIP v takové podobě, v jaké jej známe dnes. Moje pojetí – Lucky AIP – je ještě o něco komplexnější, protože kromě stravy a dalších pilířů životního stylu kladu velký důraz na psychosomatiku, práci s traumaty a nastavení mysli.

Na jakých principech AIP teda funguje?

Základem AIP je eliminační dieta a úprava životního stylu, která má za cíl dosáhnout doplnění chybějících živin, vyrovnání nerovnováh v těle, a především maximálního uzdravení střeva.

Tím, že se uzdraví střevní mikrobiom a zacelí se stěna propustného střeva, dochází k menšímu průchodu nežádoucích látek do těla, a tím pádem i k menší stimulaci imunitního systému. A pak platí, že méně stimulovaný imunitní systém = menší symptomy. Takto se můžeme dostat s většinou autoimunitních onemocnění i do úplné remise.

Aby tento stav byl udržitelný, AIP nesmí být jen nějaká krátkodobá dieta, ale trvalý životní styl. 

Proto má AIP 3 fáze: 

  • eliminační fáze, ve které vyřazujeme zánětlivé potraviny a zařazujeme ty, které podporují střevní zdraví (1–3 měsíce);
  • znovuzařazovací fáze, kde vyřazené potraviny po jedné testujeme a sledujeme, jestli nezpůsobují reakce (délka několik měsíců), 
  • a udržovací fáze, ve které jsem nyní já. Pravidla si určuje každý sám a jí to, co mu vyhovuje, aby tak mohl žít ideálně až do konce života. Doporučená strava je ovšem paleo 80/20.

A co potřebuju k tomu, abych mohla začít žít podle AIP – velkou trpělivost a…? 

Určitě je nutné přesně vědět, co děláš. Autoimunitní protokol je opravdu komplexní. Jakmile na něj nastoupíš, ovlivňuje nejen to, co jíš, ale taky kolik hodin spíš, jak odpočíváš, jak cvičíš i jak interaguješ ve vztazích nebo jak promlouváš sama k sobě. Proto si myslím, že nejhorší je nastoupit na AIP spontánně a bez přípravy, protože to tě předem odsuzuje k selhání a neúspěchu.

 Nejjednodušší cestou, jak získat vše potřebné pro průchod AIP, je zúčastnit se mého 4hodinového online semináře AIP od A po Z, který pořádám jednou za měsíc. Kromě detailního vysvětlení AIP a podrobného návodu doplněného mými osobními radami a zkušenostmi získáš týdenní plán AIP jídel a další užitečné materiály zdarma. Odcházíš tak se silnou motivací, úplnou přípravou a jasným plánem, jak na své cestě postupovat… a to vše za cenu jedné luxusní večeře, takže si jej může dovolit de facto každý. Je to jediný kurz svého druhu v ČR i SR a pomohl už stovkám lidí s autoimunitou.

Nejsme oběťmi špatného osudu, ale tvůrci, kteří si mnohdy nevědomě tvoří život jinak, než by chtěli.

Když to vezmu konkrétně, jak mi AIP dokáže pomoct s Bechtěrevovou nemocí? 

Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je jedno z více než 100 autoimunitních onemocnění, přičemž AIP pomáhá při všech. Může ti pomoci zmírnit příznaky, anebo dokonce dostane nemoc do úplné remise, jako to mám já se svou revmatoidní artritidou. Jsem už skoro 3 roky zcela bez léků a bez symptomů(ťuk ťuk ťuk na dřevo). Když jsem to zvládla já i tisíce dalších lidí po celém světě, tak ty si díky AIP jistě ulevíš taky! 😊

Těšíte se na pokračování? V příštím díle si povíme, které potraviny na AIP musíte vyřadit a zároveň se dozvíte, jak je to s užíváním léků. A podíváme se i na to, zda jsou nějaké výjimky u těhotných a kojících žen.

Autor fotografie: archiv Lucie Podolové